15.8.2008
Pavel Charousek
na www.turnovskovakci.cz
Poměrně krátkou ale
vcelku úspěšnou dráhu má za sebou turnovská folková kapela PRANIC, soustředěná
kolem místního evangelického duchovního Ondřeje Halamy. Účast na celostátní
Zahradě, různých folkových prestižních přehlídkách v republice, jako je
například Mohelnický dostavník nebo jindřichohradecká Folková růže. Ale také
desítky hraní v blízkém i dalekém okolí, demo CD z roku 2006, živá nahrávka v
rádiu Proglas či současné dokončení prvního cédéčka.
CD nese název „Jaký je náš
svět“, skupina ho nahrála ve studiu MSN (musicstudionisa) Mirka Kluse v
Jablonci nad Nisou a v pražském studiu AWR. Hudební režie se ujal známý
severočeský moderátor, písničkář a rozhlasový spíkr Mirek Ošanec. Na cédéčku je
14 písní o naději, smrti, lásce, rozchodech i setkáních.
Ondřeje Halamy jsem se zeptal:
* V tvém případě, Ondřeji, by
člověk očekával, že tam budou také písničky o víře. Nebo je to tak, že o víře
jsou vlastně všechny?
Protože není třetí možnost, B je
správně. U každého písničkáře, autora textů, vyrůstá jeho vidění světa z hlubin
osobnosti. Nejinak tomu je u křesťana. Ale to neznamená, že písně jsou
prvoplánově křesťanské. Naše CD je naprosto civilní. I když v celku jsem si
uvědomil, jak často se v textech objevuje slovo naděje. A naděje je někdy
synonymem pro víru.
* Většina písní z
repertoáru kapely je tvých, je to tak i na cédéčku?
Ze 14 písní tu najdeme jednu
zcela sólovou z dílny Alenky a krásná zhudebnění mého textu a textu V. Hraběte
od Františka. Ale písně tvoří také aranže – kolektivní dílo celé kapely a pak
dílo zvukového a hudebního režiséra. Těm je třeba vzdát zvláštní hold.
* Povedla se vám opět nějaká
vyložená hitovka, jako je třeba vaše předchozí „Superstár“? Otázku takto volím
schválně, protože právě lehce popový „Superstár“ mohl kapelu zavést do jiného
žánru. To se ale předpokládám nekoná, a můžeme se opět těšit na sic menšinový,
ale příjemný folk?
Superstár byla myšlena jako vtip
a nadsázka a myslím, že ji tak každý bere. I když i ona ve své podstatě je
hořkobolná. Vůbec nevím, zda je k dispozici text. Možná, že se hitovkou mohla
stát, kdybychom byli známější a uměli ji prodat. Co velmi těší každého autora,
když si lidé písničky zpívají. Protože jsou na desce sebrané písničky z posledních
tří let a některé si lidé zpívají – tak to nazvěme „hitovky“.
* Není žádným tajemstvím, že máš
v minulosti už celkem úspěšné veřejné vystupování za sebou. Do Turnova tě před
více než deseti lety přivedlo poslání duchovního, díky tobě a lidem okolo se
podařilo opravit a v místo setkávání přeměnit Markův dům Na Sboře, v současném
volebním období zasedáš dokonce v radě města a k tomu farnost, škola, kapela.
Tady se nabízí otázka o „dobíjení baterek“, aby tohle všechno člověk bez úhony
a svěží přečkal...
Pravda je, že si někdy říkám,
zda toho není moc. Ale protože mně všechno baví a jsem člověk, kterého každý
nový úkol „dobíjí“, jde to. A pak mám ta nejkrásnější léta. Ne?
* Pojďme zpět ke kapele.
Nepřehlédnutelní v ní jsou manželé Alena a František Tomášovi, prý jsi je kdysi
ve svém předchozím působišti i oddával a oni vlastně do Turnova přišli za
tebou...
Ano, Alenka a František dodávají
kapele ten pravý esprit. Jsou takovou ozdobou. Hudební i vizuální. V
devadesátých letech jsem je ve farnosti ve východních Čechách poznal a oddával.
A tam jsme spolu také začali hrát. Potom když Alenka skončila studium
pedagogiky, hledali místo s bytem a našli školu v Dolním Bousově. A to už je
jenom kousek do Turnova. Pak se uvolnilo místo na dívčí škole, tak přešli sem.
Myslím, že to byl velmi dobrý přírůstek pro kulturní turnovskou obec.
* Ke kapele ještě patří Turnovák
Jan Dékány a v Turnově málo známý Míťa Meier, mohl bys je stručně představit?
Jan je hudební veřejnosti dlouho
znám již z rockových kapel. V některých hraje dál ale vážím si toho, že řekl:
Pranic je pro mne priorita. Míťu jsem znal od mládí z Mladé Boleslavi, kde jsme
vyrůstali. V osmdesátých letech emigroval a vrátil se až v loňském roce.
Protože už kdysi hrával folk ve skupině Bohdana Mikoláška, vrátil se do stejné
hudební branže. Míťa je výtečný instrumentalista a kapele dal nový rozměr.
* CD bude mít slavnostní křest v
atriu turnovského muzea ve čtvrtek 28. srpna od 19.30 hodin. Na svých
internetových stránkách se slovu křest vyhýbáte a používáte úřednické
„prezentace CD“ s výzvou, aby vám lidé napsali nějaký nápad. Půjde tedy o
křest?
To je věc prazvláštní. Například
slovo křest v němčině TAUFE nebo v angličtině BAPTISM souvisí s vodou –
ponoření nebo polití – a pro uvedení nových věcí do života se neužívá. U nás
slovo křest souvisí s Kristem nebo církví a přece se užívá takovýmto způsobem.
Já jako duchovní křtím lidi ale ne desky nebo knížky. Ale žádný strach, šampus
přineseme a ťukneme si.
* Samozřejmě si nelze než přát,
aby se cédéčko dobře prodávalo. Co bude ale dál? Odhadneš další vývoj v kapele?
Jak je to vůbec s hraním? Folkové kapely zase nemají tolik příležitostí k
vystoupením a vystupovat co měsíc v Turnově by asi nebylo dobré...
Zdá se, že další vývoj byl nastaven.
Mateřská a jarní přírůstek, další jaro CD, příští jaro přírůstek a další
jaro??? Uvidíme, kolik bude cédéček a kolik bude u Tomášů dětí. A nejsou jenom
Tomášovi, že?
Jinak když to tak sečteme,
míváme za rok vždy asi 25 vystoupení. To je tak akorát. Každý z nás má ještě
další aktivity. A chci věřit, že kapela vydrží a připraví ještě další desky.
Písničky na další CD máme z větší části již dnes.
* Děkuji za rozhovor.
Já děkuji za možnost rozhovoru a
pozvání na naše vystoupení.
“Oni jsou krásní, já skládám písně”
S farářem Ondřejem Halamou o skupině Pranic
Před
necelými dvěma roky mě Václav Feštr z Kulturního centra Turnov upozornil
na kapelu soustředěnou kolem evangelického faráře Ondřeje Halamy. Netrvalo
dlouho a Pranic se začal objevovat na malých i velkých festivalech včetně
Zahrady nebo Mohelnického dostavníku. O skupině, jejích členech, inspiracích i
nahrávkách jsem si povídal samozřejmě s Ondřejem, který je autorem téměř
všech písní skupiny.
Než
si začneme povídat o celé kapele, pojďme si představit jednotlivé její členy.
Ondřeji, ty sám jsi začal psát písně už v 80. letech. Vzpomeneš si na své první
skladby? O čem byly? A jak se lišily od současného repertoáru kapely?
Pravda
je skutečně taková, že první písničky jsem začal psát už dříve. A snad si
částečně pamatuji i jednu z těch prvních. Kdysi jsme si my v Pranic
vládnoucí kytarami své první písničky hráli navzájem. Jak jinak, byly o našich
prvních láskách. Ale z let osmdesátých jsou i písničky, ke kterým se
už hlásím. Nakonec z více než tří desítek písní, které má dnes Pranic ve
svém repertoáru, pocházejí asi tři právě z let osmdesátých.
Jak
a kdy ses seznámil s manželi Tomášovými? Jak začala vaše hudební spolupráce?
Já
jsem se s nimi seznámil ještě dříve, než byli manželi, v 90. letech
na Rychnovsku. A pak jsem je oddával. To bylo nádherné, unikátní – společná
svatba dvou bratrů a dvou sester. A také jsme si v kostele hráli: kytara,
flétna, housle. Ale už předtím, právě v kostelích, začalo naše společné
hraní a zpívání.
Baskytarista
Jan Dékany hrál mimo jiné hardrock. Jak se jej podařilo nalákat na folk?
My
spolu s Dekym sportujeme v partě bývalých i současných basketbalistů (já
jsem bývalý, on současný). A vím, že hrál na basu v takové divoké, ale
příjemné kapele. Když jsme se na jaře 2005 hlásili na Konkurs Zahrady, hledali
jsme basistu a on se přidal. To byla naše šťastná chvíle, ne?
Služebně
nejmladším členem je tvůj vrstevník Míťa Meier, někdejší spoluhráč Bohdana
Mikoláška. Jak se ti jej podařilo angažovat?
To
byla další šťastná chvíle. My se s Míťou známe už ze 70. let, právě
z doby, kdy hrával s Bohdanem. On později emigroval. A na začátku
letošního roku se objevil v Turnově a nyní zde žije. Po mnoha letech
oprášil flétnu a je s námi.
Ty
jsi, Ondřeji, autorem většiny repertoáru kapely. Angažují se autorsky i ostatní
členové? A jak vznikají aranže písní?
František
zhudebnil některé texty, Alena má také svoji písničku. Uvidíme do budoucnosti.
Jinak aranže jsou povýtce kolektivním dílem. Abychom to trochu odlehčili, máme
to rozdělené asi takto: Oni jsou mladí a krásní a já skládám písničky.
Jaké
jsou tvé hudební vzory? Zajímají mě i případné inspirace mimo folk.
Nemluvil
bych o vzoru, ale právě o inspiracích. Jako kapela nemáme žádnou představu, jak
bychom měli vypadat a znít – kromě jediného, že bychom měli být lepší,
vyhranější atd. Já jsem vyrostl na písničkářích, které jsem poslouchal už před
těmi lety. U nás Kryl, Merta, na západ Simon, Dylan nebo také Cat Stevens a na
východě byl pro nás objevem Bulat Okudžava. A dnes? Každá dobrá písnička, která
o něčem vypráví.
Jsi
evangelickým farářem. Nakolik to ovlivňuje tvé texty? A je víra důležitá i pro
ostatní v kapele?
Já
bych to trochu obrátil. Smím? Já jsem farářem proto, že mám určité porozumění
světu a životu. A tento můj přístup je patrný i v písničkách.
V některých se objevují biblická témata. Ale u kterých písničkářů tomu tak
není? Ne všichni v kapele sdílíme stejnou míru víry. To je tak asi nejvíc,
co mohu říci. Protože kdo může “měřit” víru druhého? To už vstupujeme do
prostoru tajemství. A tam taky mířím někdy ve svých písničkách.
Na
svém kontě máte zatím jedno demo plus živou nahrávku z Proglasu. V současné
době však pracujete na svém prvním oficiálním CD. Jak jste s nahráváním daleko?
Jde
to zatím pomalu. Ke zvukové režii jsme přizvali Mirka Ošance a v říjnu a
listopadu bychom měli pokračovat ve studiu Českého rozhlasu v Ústí nad
Labem Do Vánoc to hotové nebude. Naším problémem je, že jsme všichni dost
vytíženi i jinak. Abychom se na týden zavřeli do studia, to prostě nejde.
Jak
často se vám daří vystupovat živě? A jak často koncertuje kompletní (např.
recitál na Mohelnickém dostavníku jste odehráli bez Alenky Tomášové)?
Myslím,
že živých vystoupení máme přiměřeně. Loni jich bylo za celý rok 26 a letos to
bude podobné. To je průměrně dvakrát do měsíce a to jde. Ne všechny nabídky
přijmeme. Pokud jde o sestavu, máme v zásadě dvě možnosti: bez Míti jako dříve,
nebo bez Alenky, když to nejde z rodinných důvodů. Nejraději ale hrajeme
všichni a to je ve většině případů. No a vedle toho si já občas zahraji i sám.
Ještě
se vrátím k živé nahrávce z Radia Proglas, kterou nabízíte na svých
stránkách ke stažení. Bylo pro vás živé vystoupení v rádiu užitečné?
Každopádně
bylo. Navzdory první takové zkušenosti a přiměřené “trémě” jsme si dobře
zahráli a nahrávka je lepší, než jsme si mysleli. A pak naše písničky slyšeli
jistě i ti, kteří nás dosud neslyšeli.
Co
vám přinesla úspěšná účast v soutěži Nová tvář Voxu?
Krásně
jsi to nazval: úspěšná účast. Někdo by řekl vítězství, ale v písničkaření
není vítězů a poražených. Toho ocenění si vážíme a nadto jsme dostali odměnou
jeden natáčecí den ve studiu AWR v Praze zdarma a udělali materiál na dvě
písničky.
Jaké
jsou v Turnově, kde žijete, podmínky pro folkové kapely? Máte si kde zahrát?
V Turnově,
patnáctitisícovém městě, je neuvěřitelně pestrá hudební scéna. Několik
jazzových kapel, několik rockových, několik country kapel, popové, funkové a já
nevím co ještě, ale vlastně jedna jediná našeho typu. A proto bychom hráli a
hráli. V Turnově a okolí musíme odmítat – slušně, ale přece. Hlídáme si,
abychom v Turnově hráli maximálně tak čtyřikrát do roka. Pak se na nás
mohou příznivci těšit a přicházejí v hojném počtu. Pořádáme také svůj
program Slyšeti Pranic a hosta.
složení
kapely:
František Tomáš – kytara
Alena Tomášková – akordeon
Ondřej Halama – kytara
Jan Dékány – baskytara
Míťa Meier – flétna
Internetové
stránky: www.pranic.cz
Milan
Tesař
Folk & Country 1/2008