e G A e
Povídá jednou Abraham
e A H
kde já těch svejch pět švestek mám
C7 H7
nebudu přeci kufry balit
C7 H7
když nevím co mě čeká v dáli
e C7 H7 e
a taky sedm, sedm, sedm křížků mám
Muži co přišli s neděle
oči měli jak andělé
řekli mi vezmi ženy děti
sám Adonaj průvodcem je ti
tak už si starost, starost, starost nedělej
I když mi nepřišlo to vhod
tak vzal jsem lidi, brav i skot
domovu ukázal jsem záda
a stepí ženu svoje stáda
mám už pár prošla, prošla, prošlapanejch bot
Co všechno já už nezažil
jen proto že jsem uvěřil
že všechno oč tu vlastně běží
je země která někde leží
a já bych taky, taky, taky rád tam žil
I když tě jen tak trochu znám
možná jsi jako Abraham
za sebou všechny mosty spálil
a hledáš novou zemi v dáli
pak věř že nikdy, nikdy, nikdy nejsi sám
i když jsi všechny mosty spálil
a nevíš co tě čeká v dáli
na cestě nikdy, nikdy, nikdy nejsi sám
a F
Já prosím svého anděla
E7
stůj při mně
a F
ať za těžko mi nedělá
E7
nést břímě
Bmaj7 G C E7
a i když temnot údolí se blíží
F C h7/5 E7
ať už jsi kdokoli uč nést mě tu tíži
F C
Já prosím svého anděla
G E7
stůj při mně
a F
ať polnice co zazněla
E7 a
dál neděsí mě.
Já prosím svého anděla
teď ještě zůstaň
snad žádná chvíle neměla
tak němá ústa
ty spravedlnost nastolíš, než padnu níže
ať už jsi kdokoli, promluvíš z kříže
Já prosím svého anděla
teď ještě zůstaň
ať beznaděj co zasela
dál neprorůstá
Já prosím svého anděla
teď neodcházej
má hvězda než se zaskvěla
dopadla na zem
teď se slabostí zápolím, pohlédni na mě
ať už jsi kdokoli, hledám tvé rámě
Já prosím svého anděla
teď neodcházej
ať naděje ač nesmělá
překoná bázeň
Já prosím svého anděla
mě neopouštěj
radostná píseň dozněla
já zpívám ještě
a ten kdo k pravdě probolí, své srdce
ať už jsi kdokoli, sepni své ruce
Já prosím svého anděla
mě neopouštěj
pak cesta byť i setmělá
vyvede z pouště
C C7 e H7
Snad probudím se ještě zítra ráno,
C C7 e H7
nad nebe na hlavu mi nespadne
C C7 e D
snad neřekneš už dnes: je dokonáno,
C G D H7 e
snad to takhle nedopadne, ne, ne, ne, ne , snad ne………
D e C G
Schovávejte hlavu pod deštníky
D e C G
když začne padat olověnej prach
D e C H7
a stromy vadnou jako planý fíky
C C7 H7
na místo naděje se vplížil strach.
Už přišel čas vašeho utrpení
A spravedlivé vodí před soudy
kdo by se zastal pravdy nikde není
Bojí se žena když má porodit.
Už přišel čas a syn už zradil otce
a povstal národ proti národu
tak Pane svolej rozuteklé ovce
a do srdcí nám daruj svobodu.
h D Fis h A
Až zvony zazvoní na věži
D e Fis
až slzu uroníš, uvěřím.
e D G
(: Slunce jak květy máku
h Fis
hledíme do soumraku
h D Fis h
až zvony zazvoní na věži:)
Až křídla zašumí, havraní,
pohladit neumím po skráni.
Když nebem táhnou ptáci,
srdce se zapotácí,
až křídla zašumí, havraní.
Až těžká nebesa skloní se,
že bude každý sám, bojím se.
Co je to za prokletí,
kdo ruce zahřeje ti,
až těžká nebesa skloní se.
Až svoji písničku dozpívám
a slza na víčku zářivá
než rozední se zmizí,
budem si lásko cizí,
až svoji písničku dozpívám.
Až zvony zazvoní na věži
až slzu uroníš, uvěřím.
Bez víry žíti nejde
možná se zase sejdem
až zvony zazvoní na věži.
Tak už nám klidně odestel
má lásko
už cítím vůni našich těl
a na světě jsme jenom
naskok
rychle čas odletí, jak ve větru peří
a já v tvém objetí , zase chci věřit
tak už nám klidně odestel
kam jinam dnes bych přeci šel
má lásko
Tak už si rozpust vlasy své
a zhasni
svou ruku vlož do ruky mé
a na chvíli se se mnou
zasni
rychle čas odletí, jak ve větru peří
potichu povím ti, teď zkusme věřit
tak už si rozpust vlasy své
jak dřív mám srdce sevřené
a zhasni
Když měsíc postel ozářil
už jsi spala
dávno máš vrásky ve tváři
ale tak krásná jsi se
zdála
rychle čas odletí, jak ve větru peří
závidím dítěti, tak snadno věří
když měsíc postel ozářil
tak já jsem znovu uvěřil
a ty jsi spala
On, ten muž beze lsti
rány a bolesti
nesl a pokorně snášel
My, hodni odplaty
já stejně jako ty,
to bylo pro viny naše
Posmíván, proboden
za hradby vyveden,
na místo smrti na Golgatu
Zrazen, opuštěn, sám
týrán a bičován
vydaný byl do rukou katům
Kde jsou, kde jsou ty Boží mlýny,
kde jsou, když kříž nese nevinný (nesou nevinní)
už krev stéká po skráních, zem ji vpíjí
a do Kristových dlaní hřeby vbíjí
Gulagy, Osvětim….
člověče, ty jsi kým?
Kainem co zabil svého bratra.
Století hekatomb,
lágrů, plynu a bomb,
už viníka si vleče chátra.
Co dětí jsme zabili
dřív než se zrodily,
kdekdo umírá opuštěný.
Kdo z nás je bez viny?
To byl jen jediný,
zrazený, zbitý, vyvýšený…
Děvčátko (Ondřej Halama) (hráno na 3 pražci – tedy Gmi)
Emi H7 Emi D
Máš oči černé děvčátko
G C H7
jak do tmy se podívat
G D C H7
ten pohled hoří ten pohled bolívá
Emi H7 Emi D
a zůstává napořád
G D H7
máš oči černé na uhel
a C H7
a pod víčky zůstal ti prach
G D C H7
oči jak studny dvě tudny bez vody
Emi H7 Emi
já o tebe mám strach
Máš vlasy černé děvčátko
jak hříva vraníků
a do copů je zaplétáš
uzlíček k uzlíku
máš vlasy černé po kráse
kdopak jen dotkne se
kdo češe je kdo pohladí
kdo bolest tvou unese
Máš duši bílou děvčátko
jak křídla andělů
kdo určil kroky všech tvých cest
a tíhu údělu
máš duši bílou děvčátko
má tone v hlubinách
mě dávno nic už neděsí
o tebe však mám strach.
ami G dmi E
Řekni mi, řekni, co mě čeká
F E ami
až přejdu na druhý břeh
C G Adim E
jaká je naděje pro člověka
ami Fisdim G E
až jednou uslyší: teď všeho nech.
ami G dmi E
Řekni mi proč se toho lekám
F E ami
a proč mi dochází dech
Řekni mi, řekni, když roky plynou
proč chceme zastavit čas.
To chtěl bys spoutat oblaka nad krajinou
a nechat zestárnout to dítě v nás?
A co když až život za polovinou
zjeví nám tajemství krás
Řekni mi, uslyším: co bylo není
a to co nebylo jest?
Nikdy jsem nevěřil, na Boha, na spasení
snad každý sám musí osud svůj nést.
Po noci ale vždy přichází rozednění
a co když mohu se plést.
Řekni mi, řekni, co mě čeká
až přejdu na druhý břeh
C a
Už kdysi dávno David, král
C a
na struny svoji loutny hrál
F G C G
a jeho staré srdce zatančilo.
C F G
Hrál píseň při níž dobře je
a F
o budoucnosti naděje
G E
a ze rtů jeho znělo
a
Hallelujah.
F a
Hallelujah, hallelujah,
F C G C
Hallelujah, hallelujah.
Obloha tichá, plná hvězd
jednou z nich nechali se vést
a čekali, kde dítě narodí se.
Dva lidé, Josef s Marií,
ti svému Bohu věřili,
ze rtů jim zněla píseň
Hallelujah.
Hallelujah, hallelujah,
Hallelujah, hallelujah.
Ke kříži ruce přibili,
dav nenávistí opilý,
nad potupením nevinného jásá.
Řek: smrti své teď rozumím
jen prosím Otče, odpusť jim,
vždyť tvá píseň je spása
Hallelujah.
Hallelujah, hallelujah,
Hallelujah, hallelujah.
Jen mít a vidět nestačí,
chtěl by si srdce roztančit
a jednou někde najít odpuštění.
Co uviděl jsi v dítěti,
co prožil na kříž přibitý
to tvoji píseň změní
Hallelujah.
Hallelujah, hallelujah,
Hallelujah, hallelujah.
Co bude pak až svoji píseň nedokončím
na kousku papíru tu zbude jen pár vět
co bude pak až ráno neotevřeš oči
co bude pak a jaký je náš svět?
Za co dát život a za co nikdy neumírat
co po nás zůstane tu na světě
co lepší je zda pochybnost či víra
proč žijeme na téhle planetě
Jsou básně které nikdo nikdy nenapíše
a písně které nikdo nezpívá
ta nejsilnější slova často znějí tiše
a vidí i ten kdo se nedívá
zázraky se dějí a to ne jen jednou
někdy stačí když se usměješ
a vpravdě krásné věci časem nevyblednou
a nikdy neumírá naděje
zázraky se dějí tak jen zkus se dívat
kdo dívá se ten musí uvidět
a i když všechno skončí naděje ta zbývá
tak takhle vidím já tenhle náš svět
Jak ,klidně spát když děti umírají hlady
a jak se smát když na druhého míří zbraň
proč já jsem já a proč jsem právě tady
kdo nad osudy řekl: tak se staň
tak ptáme se, bez odpovědí, jako děti
stvořil si člověk boha a nebo Bůh svět
je modlitba jen křik co nikam nedoletí
a kdy budeme sami sobě rozumět?
a tak se ptáš a těžko někdo odpoví ti
na všechna tvoje kdy a jak a proč
zázrakem je že ještě slunce svítí
na ten náš velký vesmírný kolotoč
a tak se ptáme, ptáme po staletí
a jen tak sčítáme si miliony let
a naše galaxie nekonečnem letí
tak takový je tenhleten náš svět?
Ještě chvíli zůstaň a neodcházej
dřív než rozední se.
Dej mi síly doufat i přes nesnáze
a nauč mě svou píseň
Uč mě zpívat i když mám na krajíčku
uč mě tančit a rozesmát písničku
ať už nebojím se
Ještě chvíli i když snad naposledy
spolu zahřejem se
slunce sílí po řece plují ledy
dál je voda nese
Uč mě zpívat i když mám na krajíčku
uč mě tančit a rozesmát písničku
ať už smutná nejsem
Ještě chvíli a pak budeme sami
noc už skončila se
tys můj milý a Pán Bůh ať je s námi
že pláču, to jen zdá se.
Uč mě zpívat i když mám na krajíčku
uč mě tančit a rozesmát písničku
než se sejdem zase.
Ještě chvíli zůstaň a neodcházej
i když venku dní se.
Dej mi síly doufat i přes nesnáze
a nauč mě svou píseň
Ještě chvíli zůstaň a neodcházej
noc už skončila se
Dej mi síly doufat i přes nesnáze
než se sejdem zase
zvony od Mikuláše, vzpomínáš, tenkrát zněly
večer se tiše snášel a já byl tolik smělý
zvon zpíval ze všech sil a vše bylo tak jisté
pak jsem tě políbil, chodím dodnes tím místem
Julie, Julie …
všude bylo tak bílo, jakoby bůh dral peří
mě jen pár drobných zbylo, ze života pár vteřin
tak toulal jsem se nocí a hledal tvoje stopy
trosečník bez pomoci co bolestí se opil
Julie, Julie …
I teď když zazní zvony ta chvíle ve mně žije
zas vím jak večer voní a jak mé srdce bije
dnes však už spíš než zvon zvoní mi kdesi hrana
slýchávám její tón, když sčítám naše rána
G D e
Na divadle světa už není velkých rolí
G D e
co pevné bylo léta to bortí se a drolí
ami G D
dřív ano bylo ano a ne to bylo ne
ami G D
nemuselo být psáno co dobré je co nestoudné
tak řekni milá moje proč srdce tolik bolí,
proč cítím se jak z boje na moravském poli
don Quichote který hledá svůj větrný mlýn
odsouzený který zvedá kříž nevyznaných vin
Na divadle světa se hraje derniéra
zažloutlé fotky z léta a stará dávná éra
rozmazané šminky a popraskaný ret
končí jak vzpomínky v propadlišti let
tak řekni příteli můj kudy dál vede cesta
já prosím při mně stůj tak jak jsi dosud nestál
až za obzorem dnů já nenajdu rozcestí
dopřej ať nepadnu do smutku a bolesti
Na divadle světa se kulisy už balí
já ani jsem se neptal proč to co bylo mé mi vzali
teď za vozem hledím nežli se v dáli ztratí
jen někteří vědí co dal jsem a co mám dáti
tak řekne mi někdo z vás to přece není fér
nebo už nastal čas úplně jiných her
když spadla opona a nezní klaunův smích
to asi znemená abych i já teď ztich
C a
Všechno to začalo když anděl řek
F G
tak už se Marie neboj,
C a
syn se ti narodí bude to Rek
F G
neboj se, Bůh je tu s tebou.
F C d C
Předivný, Rádce, Hospodin, Jediný,
F C G
Otec a Pokoje Kníže,
F C d C
Udatný, Vládce, Boží Syn nevinný,
a G
s námi je na cestě kříže.
C a
Sekera je ke kořenům přiložená
C a
vyprahlá zem jako náruč otevřená
F C d C
pod ranami bičem jeho tělo sténá
F a C G
láskyplné oči ústa zkrvavená
C a
Kometa je nad Betlémem rozzářená
C a
stáj co voní senem už je připravená
F C d C
nocí kráčí jen Josef a jeho žena
F a C G
anděl už má bílá křídla unavená
Namísto paláce má prostý chlév
usíná v náruči slámy.
Jesličky zbité má jen z hrubých dřev
v dítěti Bůh je tu s námi
Všem, kteří bloudí a hledají cíl
kometa na cestu svítí
když máš jen otázky a nemáš sil
to dítě odpoví ti.
a G a
To byly vánoce jiné
a G C
než jaké slavíme dnes,
a G a
na stole chléb, pohár s vínem,
d E a
do noci zaštěkal pes.
Kdo z vás kdy anděla potkal
a zaslechl jeho hlas,
s Marií tenkrát se setkal
v ten noční vánoční čas.
F G C
Marie, Pán k tobě přijde
F G C
jeho moc navštíví tě,
F E7 a
a dříve než hvězda vyjde,
D G C
počneš a porodíš dítě.
Dávno, už za starých časů
proroci pozvedli hlas,
čekali od Boha spásu
až přijde slíbený čas.
O malém dítku zpívali,
které zem osvobodí
a bude králem nad králi.
Tobě se teď narodí.
Jsem ještě dívka a panna,
mohu já matkou být,
za Josefa neprovdána.
Jak tomu mám uvěřit.
S ním přijde království míru
bez armády, bez meče,
ve štítu lásku a víru,
tam krev už nepoteče.
To bude království jiné
bez smrti, vraždění, vin
tvé dítě bude Božím Synem
a Otcem sám Hospodin.
Jsem jen obyčejná žena,
mohu já matkou být
svatého Božího Syna
jak tomu mám uvěřit
A potom, když anděl ztichl
pokorně sklopila zrak,
jakoby mír na ni dýchl;
tak ať je to právě tak.
Marie, ta prostá žena,
v pokoře plná krásy,
národy blahoslavená,
do dnes po všechny časy.
Kdo dneska vánoce slaví
na ten příběh vzpomíná si
že Ježíš je tím Králem slávy
s ním začala doba spásy.
e C e
Nad Prahou slunce zapadá,
C C7 e
to je ta pravá nálada,
C
někde si v tichým koutě
G
povídat o životě,
D
jak jde to nebo nejde
C C7 e
co na tom ale sejde
Drkotaj kola tramvají
někde si sednem potají
a pak po třetím pivu
pochopíme div divů,
že i když má to vady,
nejlepší je bejt tady…
A když se večer zhasíná
seberem se, půjdem jinam
ať venku slunce hřeje
ať mrzne nebo leje
jen dál věř na zázraky
já budu věřit taky…
A pak pod noční oblohou
sotva se držet na nohou
než dojdem domů k dveřím
spolu si řeknem věřím,
že i když má to vady
zázrakem je bejt tady….
D A
Až slunce u všech zvonů
G D
ráno zatahá za provaz,
D A
pak bude čas jít domů
G D
pro každého z nás.
G D
Že svět se přestal točit
h A
že zastavil se čas
D A
pak chtěl bych číst ti z očí
G D
zpod červánků tvých řas.
Jsme jako strom co vyrval
někdo z kořenů.
A já jsem se rád díval
a rád si vzpomenu.
Jak splašenej čas se řítí,
neptej se po jménu,
jen jedno můžu říct ti,
že nezapomenu.
Až slunce u všech zvonů
ráno zatahá za provaz,
pak bude čas jít domů
pro každého z nás.
Že svět se přestal točit
že zastavil se čas
pak budu číst ti z očí
zpod červánků tvých řas.
Nezazpívám (Ondřej Halama)
in memoriam Zuzaně Navarové
Když řekneš, nezazpívám
už ani jeden tón;
ten v druhý řadě zívá
ten vedle, to je on.
Ty písně můžu sama
si po večerech hrát
líp je mi ale s váma
tak co si budem lhát.
Když zmáčknu tón a zazní další písnička,
jak zvon se ve mně srdce rozbuší,
tu trochu trémy klidně schovám pod víčka
ta přece písním vůbec nesluší.
Ten kdo si srdcem zpívá,
ten umí se i smát
a očima se dívat,
vášnivě milovat.
A když i roky táhnou
tak nic se neděje,
do smutku nezapřáhnou
písničku naděje.
Až jednou nezazpívám
má píseň ztratí hlas;
až nebudu se dívat
po světě plném krás.
Ať někdo zmáčkne tóny,
co zvoní nadějí
nebeské saxofony
se přidají později.
Ami Dmi
Hodiny odbily. Pár vteřin po půlnoci,
E Ami
tak další rok je šťastně za námi;
Ami G F E
a čas se řítí bezednou černou nocí;
Ami Dmi E Ami
vržený meteorit mezi hvězdami
C G Dmi E
a čas se řítí bezednou černou nocí;
Ami Cdim E Ami
tak jako meteorit mezi hvězdami
Ne, čas si nevezme z tvé ruky spropitné
jen málo věcí si můžeš zaplatit.
Lásku, snad? A nebo Život? Ne.
Můžeš se nesmířit a můžeš stokrát chtít.
čas ten si nevezme z tvé ruky spropitné
můžeš se nesmířit a stokrát můžeš chtít.
Nechci do příštích dnů dávat si předsevzetí,
chtěl bych jen umět prosit o naději.
Vím, že ty odpouštíš, co bylo dnes i předtím,
chci za to děkovat, že ústa prosit smějí.
já vím, ty odpouštíš, co bylo dnes i předtím
chci za to děkovat, že ústa prosit smějí.
C G a G a G
Na počátku nebylo nic, pranic
C F C G a
Ale pak si Bůh řekl víc, chci víc,
F C G
tak tedy stvořil nebe a zemi,
F (a) G
slunce a měsíc s hvězdami všemi
C G C
ale na počátku nebylo nic.
Pak řekl si Bůh se svým duchem, duchem,
všechno je to nějak suché, suché,
tak rozdělil vodu na hoře, dole
ať naplní údolí a zavlaží pole
ať to není všechno suché
Kde je voda, ať se zelená, zelená,
Bůh do půdy rozhodil semena, semena,
tam kde bylo zaseto a našlo se dost vody
tam vyrostly rostliny s rozmanitými plody
kde je voda, ať se zelená.
Zem krásná, ale jako nahatá, nahatá
tak Bůh řekl stvořím zvířata, zvířata
ve vodě, vzduchu, na zemi pár od každého druhu
s šupinami, peřím, srstí, s pruhy i bez pruhů
a tak stvořil Bůh i zvířata.
Už všechno bylo v plné kráse, kráse
kdo však o to postará se, postará se
tak Bůh učinil člověka k obrazu svému
jednoho člověka, muže a ženu
ten snad o to postará se
Člověče tak Bůh ti věřil, věřil
že ti celý svět náš svěřil, svěřil
jak se o něj staráš, to je zahrada tvoje
ať tu po nás nezůstane jen hromada hnoje
koukej aby svět nás přežil.
Emi H7 Emi
Někdy je život náš jak rybářská loď
G Ami H7
vstaň vezmi síť a kam chceš ji hoď
Ami G D H7
zas prázdná zůstávé po dlouhé noci
Emi G Ami C H7
plavíš se dál tak sám a bez pomoci
Emi G H7 Emi
někdy je život náš jak rybářská loď
Jindy je život náš jak remorkér
zápasíš s přesilou vody a ker
za zvuku vichřice v ozvěnách hromu
chceš bolest vykřičet a nemáš komu
někdy je život náš jak remorkér
Jsou naše životy jak zbloudilé bárky
ví Bůh kdy vypluly a z jaké dálky
teď spolu se plavíme a hledáme břeh
i když čas krátí se a bere nám dech
jsou naše životy jak zbloudilé bárky
Jsou naše životy jak staré čluny
v bouři i bezvětří za slunce i luny
hlubiny pod námi a nebe nad hlavami
dál lásko věříme že neplujeme sami
jsou naše životy jak staré čluny
už je to dávno, mísí se černá s bílou
tys dávno zapomněl, co všechno’s mi vzal
dávno už nejsme ten milý s tou milou
však co bylo dávno já miluji dál.
dávno už dávno mám srdce rozervané
dneska už nebolí, zbyly jen jizvy ran
já stejná jsem jak dřív já nikdy neřekla NE
a sama pak nesla jsem samotu rán
jak je to dávno sfoukl sis vlasy s čela
když jsi mne poprvé přes práh domů nes
já pak snad sto roků samoty probrečela
je to tak dávno ale je to jako dnes
dávno už dávno mně láska jenom bolí
a někdy ptávám se, kde je spravedlivý Bůh,
jako když nasypal nám písek do soukolí
tak jako každý mužský – dobrodruh
už je to dávno však někdy ještě cítím
na schodech zavonět tvůj tabák i tvůj pot
tobě už jedno je jak protloukám se žitím
ale já ještě vyhlížím před dveřmi pár tvých bot
to moje čekání tisíckrát obehrané
jak stará deska, jak hlas černých vran
já ale stejná jsem jak dřív já neřeknu NE
i když dál ponesu samotu rán
/i když dál ponesu sama samotu rán/
G h C
Tohle mi zamotalo hlavu
G a D
když jsem to prvně uviděl,
G e
kdo z vás bych nechtěl zažít slávu
C D
i já bych hvězdou býti chtěl.
Už píšu akordy i slova
a když si vezmu mikrofon,
slyším jak Laďka Něrgešová
nadšeně volá : „To je on“.
GCD GCD GCD GCD
Superstár, jsem už stár, na superstár já jsem už stár.
Vždyť i ti „Nej“ jsou jenom lidi
ti taky leccos zkopali
i když já se tak trochu stydím
na Nově bych to rozbalil.
Jen strach mám z toho pana Hejmy,
ten někdy je jak šílenej.
Gábiny tý se bojím nejmíň,
ta poznala by, že jsem „Nej“.
Superstár….
Nebudu hvězda už si zvykám,
vždyť stejně svítí jenom mžik,
já čet jsem pana Koperníka,
ten na hvězdy byl odborník.
Kdo zaslech v písni tóny stesku
a všim si, že jsem fakt už stár,
co kdybys poslal esemesku,
že já jsem tvoje superstár.
Emi G H7 Emi
Poslední lampa zhasla a dnes je zase už jen včera
G Ami H7
ta chvíle je tak nasládlá, jak víno od večera
Ami G D H7
teď rozsvítím aspoň svíčku ty počkej ještě, ještě na chviličku
Emi G H7 Emi
zhasla lampa a dnes je zase včera (já rozsvítím aspoň svíčku
ty počkej ještě, ještě na chviličku) je za chvíli den a daleko do večera
Snad roztají všechny ledy
a všechno bude jako loni
vzpomínáš naposledy
tou chvílí ještě voníš
tak rozsvítím tu svíčku
ty počkej ještě, ještě na chviličku
roztají ledy a bude to jako loni
(já rozsvítím tu svíčku
ty počkej ještě, ještě na chviličku)
pak počkáme spolu, až se k nám slunce skloní
Život je jen kousek cesty
jsme tu jen na malou chvíli
co všechno člověk nestih‘
a už ho opouští síly
tak rozsvítím tu svíčku
ty počkej ještě, ještě na chviličku
jen kousek cesty jenom na malou chvíli
tak už rozsvítím tu svíčku
a ty počkáš ještě, ještě na chviličku
pak třeba stane se zázrak a dojdeme k cíli
a G C E
Jsou hluboké oči tvé hluboké tůně
d C Ddim E
tak málo světla v nich spíš jenom stín
a G F E
a vše co zbylo tu je včerejší vůně
d C E a
zbytečných slov i vět vypitých vín
d C Ddim E
a vše co zbylo tu je včerejší vůně
a G F E a
zbytečných slov i vět vypitých vín
Jsou temné oči tvé temné lesy
kdo jednou zbloudí v nich nenajde cestu
a já teď bloudím tu a volám, volám, kde jsi
tak pomoz, ozvi se, ve skrytu nestůj
Jsou chladné oči tvé chladné vody
přesto jsi hořela a já hořel též
kdo z vás je bez viny ať kamenem hodí
já sám tu zůstanu když odejdeš
kdo z vás je bez viny ať kamenem hodí
já sám tu zůstanu ty odejdeš
d A7 d C
Tak tiše přišla tma
F Gmi A7
a ztěžkly oči tvé
B A7
kdopak teď sčítat má
d A7 d C
to dobré i to zlé
F B F A7
vše co tě tížilo
d Gmi B A
snad už tě nebolí
d C F A7
slunce ti svítilo
d A7 d
ať byl jsi kdekoli
Ulehni do noci
slož hlavu ve hvězdách
anděl, ku pomoci
pak odejme každý strach
a plejády tichých hvězd
ač dávno nežijí
do snů tě budou vést
a před zimou přikryjí
Až rosa nad ránem
padne a přijde chlad
v tom loži nestlaném
ty klidně budeš spát.
a pak, až odbijí
na věži hodiny
ať bez lásky nemíjí
ani den jediný
A D A DA
Ať zvony zvoní ať zvoní zvon
A D A DA
tak ať už zní ten radostný tón
E D
ať veselí se každý z nás
A D A DA
je vánoční čas.
Hmi
Ať vejde trochu světla
E
naděje do bezmoci
A
kometa už vzlétla
Fismi
a jasně září nocí
D
ať zvony zvoní v dur(u)
E
a každý slyší kde jsou
A
pastýři už jsou vzhůru
D E
mudrci dary nesou
D A
je vánoční čas
Ať štědré jsou tvé dlaně
a ústa žehnající
pak přijde anděl Páně
a dítko ještě spící
a cherubínů hlasy
i tóny na šalmaje
a zvěstování spásy
jak před branami ráje
je vánoční čas
Ať bolest méně bolí
a soucit slzy suší
ty ať jsi odkudkoli
zastav se ve své duši
pohlédni na oblohu
kometa cestu kreslí
vždyť dnes je den kdy mohu
dojíti až tam k jeslím
je vánoční čas
Vem si co chceš a vem si to hned
už není kdy, už není čas
no tak si běž, dnes naposled
nebezpečně tiká to co skryto bylo v nás
vem si mé sny i moje naděje
jen to co nechceš to odnesu si
že lhát se smí že nic se neděje
tak tohleto ti neuveřím ty lži si jestli musíš
stačilo málo, tak málo a já bych byl zůstal
Stačilo málo pár slov a tvůj blízký dech
bylo však ticho, tak ticho a zavřená ústa
teď vem si všechno to co chceš a jen zbytek mi nech
Vem si co chceš a vem si to hned
už není kdy, už není čas
no tak si běž, dnes naposled
nebezpečně tiká to co skryto bylo v nás
já teď posbírám co tady zůstalo
rozbité střepy ztracený čas
co kdo rozsíval to také vzrůstalo
a spravedlivě odnese si něco každý z nás
e H7 C H7 e D
Stojíme spoutaní samotou beze jména
G D C D G D G D
smutní a zklamaní jak když se zavře scéna
G D ami H7
jak z ráje vyhnaní Adam a jeho žena
e C H7 e
jablka poznání do dlaní položená
e C
Jó to se lehce řekne
H7 e D e D
rychle zapomenu na tebe
e D
jenže se srdce lekne
C D H7
jak tohleto slovo zazebe
G D
Tak málo života
a C D
a ještě zapomenout tolik let
e C
svět se nám zamotal
H7 e
už nenašli jsme cestu k sobě zpět.
Jak si teď rozdělíme
to co jsme si spolu užili,
dávno každý sám spíme
dávno nežehlíš mi košili
dál ale narážím
na všechno co nás k sobě váže
ani se nesnažím,
to na kliknutí nevymažem
h G D Fis7
Vypněte mobily tady se hraje,
h G A Fis7
rušíte tóninu rytmus i takt
h G D Fis7
komu to zazvoní ať jde do háje
h G A Fis7
bez mobilu jde žít, neboj se fakt.
h G D A
ať už ti z kapsy zní dobrá klasika
D G A Fis7
prastarý evergreen a nebo smích
h G A Fis7
ať ti to drnčí, bzučí nebo tiká
h G A Fis7
co kdybys zmáčkl stop a na chvíli ztich.
G D A
Když ztichneš uslyšíš víc, než jen sebe
G D A
když zavřeš oči tak uvidíš dál
h D A
prý právě takhle otvírá se nebe
G h A
tam bohatým je, kdo se všeho vzdal
G D A
až prasknou všechny elektrické šňůry
G D A
až vypne proud a spadne každá síť
h D A
pak snad uslyšíš ten tichý hlas shůry
G h A
konečně signál svého srdce chyť
Teď už ho máš i ty i když’s ho nechtěla
někdo má třeba dva nebo i tři
nosí ho k posteli a i do kostela
jsou ale místa kam nepatří
vlastně si přiznejme, mobil je perfektní
co všechno pomohl nám zachránit
jenom nezapomeň jak tvoje srdce zní
tak někdy zmáčkni stop a zkus zticha být
Málo si už pamatuju, málo,
pořád ptám se zda to za to stálo.
Všechno vidím černobíle,
celej život je jen chvíle.
Málo si už pamatuju, málo.
Na skráních mi šedivějí vlásky,
opouštěj mně moje starý lásky.
Džíny připínám si na šle,
Připadám si značně sešle.
Na skráních mi šedivějí vlásky.
Rád bych všechnu zkusil ještě jednou,
zas do školní lavice si sednout,
všechno černobílé vymalovat,
zas se párkrát zamilovat,
Rád bych všechno zkusil ještě jednou
Málo si už pamatuju, málo,
ale snad to všechno za to stálo,
barevné i černobílé,
roky, týdny, dny i chvíle,
jenže toho bylo trochu málo.
a G a E7
Dnes v noci zase nepůjdu spát
a G C E7
a když tak někdy pozdě k ránu
a G d C
to vždycky z října na listopad
d G C
si moje můza sedne ku piánu
tóny a verše tichý prstoklad
jindy mě třeba i ze sna budí
to takhle z října na listopad
kdy se má můza asi trochu nudí
F C F G
Jen několik veršů jen několik vět
a G d G
několik strun a několik tónů
F C F G
chci nechat nadějí znovu rozeznět
F G C
ať v proudu dnů a týdnů neutonu.
a G a E7
Já dneska v noci zas nejdu spát
a G C E7
pod chladnou oblohou do rána chodím
a G d C
to takhle z října na listopad
d G C
když něco umírá něco se rodí
a G d C
Vždycky si říkám, už tolikrát
a G a E7
k tomu co říct chci nestačí slova
a G d C
pak ale z října na listopad
d G C
já zapomenu a začnu psát znova